Delfi a jazyky

5. září 2018 v 21:24 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
¡Hola! / Hi! / Bonjour! / Ahoj! / Hallo! / Привет! / Ahoj! / Szia! / Ni hao (ok, u tohohle si fakt nejsem jistá, jak se to píše v naší abecedě xD)

Obávám se, že víc toho asi neznám...

Snad už tu ani nebudu komentovat to, jak jsem před 2 měsíci říkala, že se budu blogu více věnovat...

Článek na tohle téma mám rozepsaný už asi od června, ale upřímně se mi vůbec nelíbil a tak ho celý píšu znovu. Nu a jak jste nejspíš z názvu a možná z trochu upgradovaného "ahoj" pochopili, tím úžasným tématem budou jazyky!



Abych řekla pravdu, poslední dobou mě jazyky baví stále víc. Teda až na češtinu, to je výjimka, tu totiž nesnáším.

Že mě baví učit se jazyky mi začalo docházet přibližně v deseti letech, když jsem se začala učit základy mého třetího jazyka - němčiny. Chodila jsem do kroužku a budu upřímná - za necelý rok, kdy jsem tam chodila jsem se toho naučila víc než za tehdy mé tři roky trvající studium angličtiny ve škole. Možná to ale bude tím, že ten kroužek vedl náš tehdejší třídní a ten byl naprosto super. A možná právě kvůli tomu, jak rychle jsem nový jazyk najednou chytala a začala si uvědomovat, kde všude okolo sebe ho vidím a kolik možností se mi otvírá, mi došlo jak strašně mě to baví. Asi bylo zapotřebí jiného jazyka než jen základní angličtiny, aby mi to došlo. Avšak v té době jsem stále ještě byla docela malá. Největší zlom nastal na začátku tohoto (teď už spíš minulého) školního roku, kdy jsem se začala učit jako druhý cizí jazyk ve škole španělštinu. Možná si teď říkáte - "Když máš základy němčiny, proč jsi nešla na němčinu?" A abych řekla pravdu, nevím. Asi mi loni vážně hráblo.
Možná toho teď maličko - ale fakt jen malinko - lituji, protože jsem mohla prohodit své plány - vysvětlím později. Na tom teď už ale nezáleží.
Španělština není úplně jednoduchý jazyk, jak si hodně lidí myslí. Na jednu stranu je v některých ohledech trochu podobná angličtině (např. stavba věty až na drobné odchylky, nebo některá slova jako například "například" - "for example" - "por ejemplo" :DD), na druhou stranu ten jazyk samotný je úplně jiný, gramatika, tvoření slov, časování atd. Ale na pochopení není nejtěžší, to je pravda. Když pochopíte princip, je to relativně jednoduché. Tedy podle mě, ačkoliv mně nikdy učení cizích jazyků nedělalo velké problémy. Ale jak jsem tak uměla španělsky během toho roku čím dál víc a čím dál více slovům jsem rozuměla, najednou jsem si začala všímat, jak moc je španělština okolo nás - přece jen je to pořád druhý nejpoužívanější jazyk. A to mě naprosto uchvátilo, přišlo mi strašně úžasný, že vlastně během necelého roku se mi otevřela tak velká část světa. Možná jste tenhle pocit taky zažili, že jste třeba na internetu narazili na nápis v cizím jazyce a najednou si uvědomili: "Vždyť já tomu vlastně rozumím!"
Hah, a v tuhle chvíli už jsem věděla, že na třech jazycích (čtyřech, když počítám i těch pár německých slov, co umím) určitě neskončím. Někdy během června jsem se, mám pocit že snad na podmět něčeho na youtube, začala sama učit nejprve německy a následně i rusky. Němčinu jsem po čase odložila, protože jsem přemluvila rodiče, aby mi příští rok zaplatili jazykovou školu, takže se německy budu učit tam. Tohle jsem měla v plánu, když jsem si vybírala druhý jazyk - jeden se budu učit ve škole a na druhý půjdu do jazykovky. A hned první den školy se mi tohle mé přání splnilo, jsem přihlášena na kurz němčiny! Sice tedy na kurz určený pro dospělé, takže tam patrně budu nejmladší, ale to mi nějak extra nevadí.

Avšak u ruštiny jsem zůstala. Na tu mi máma jen tak kurz nezaplatí a už vůbec mi nepomůže s učením, protože nerada mluví rusky (ačkoliv rusky umí).
K tomu se vztahuje taková rodinná příhoda z dovolené před asi třemi lety. Byli jsme na pláži a přišla za námi jedna ruska, která se nás rusky zeptala, jestli někdo z nás umí rusky. Máma tehdy rusky odpověděla, že ne. V tu chvíli jsem jim moc nerozuměla, ale když jsem se pak mámy ptala, co chtěla, ona mi to přeložila a až jsem se začala válet smíchy po zemi jí došlo, jak divně to asi znělo a nakonec se smála se mnou. Od té doby je to oblíbená historka, kterou vypravím kdekoliv, kde přijde řeč na podobné téma.

Ruština je asi jediný jazyk, u jehož samoučení jsem vydržela déle než měsíc. A to jsem se už pokoušela učit hodně jazyků - japonštinu, korejštinu, čínštinu, dřív i španělštinu... A jsem za to ráda, protože třeba na instagramu se s ní setkávám dost často. Navíc poslední dobou koukám více na letsplaye a herní streamy, často ne tak úplně v češtině a nemůžu říct, že by se těch pár ruských slov, co už znám, nehodilo :D

Pokud by snad někoho zajímalo, jakým způsobem se učím, tak jako správné dítě narozené v 21. století k tomu využívám aplikaci - jmenuje se Duolingo a dá se přes to učit strašně moc jazyků (včetně angličtiny, jejíž výuka je v češtině). Velkou výhodou je to, že ji využívá fakt hodně lidí a máte možnost se přidat do klubu lidí, kteří se učí stejný jazyk jako vy a pokud něčemu nerozumíte, můžete to probrat s ostatními. Taky si s nimi můžete psát v daném jazyce a zkusit si ho tedy tak nějak využít v praxi, což je super. Navíc tam můžete najít lidi úplně odkudkoliv a jim také určitě bude připadat fascinující, že si můžou psát s někým z Česka (proto byla jedna z prvních vět, kterou jsem si sama zjišťovala "Привет, я из Чехии" ["Ahoj, já jsem z Česka"] :D).
A pokud chcete vědět, jestli to má nějaké výsledky, tak ano, má. Od června jsem toho z ruštiny pochytila docela dost, už i docela rozumím a běžná slova zvládám řekla bych dobře. (Ačkoliv musím uznat, že jsem to měla asi o dost jednodušší, než ostatní co se učí rusky, protože jsem se nemusela učit azbuku, kterou umím už od loňska z Bulharska - jo, zase Delfi samouk xD)

Víte, co je zajímavé? Že máma je vlastně jediná, komu jsem tak nějak oficiálně neřekla, že se učím rusky. Sice ví, že mě baví z ní tahat nějaká slovíčka, která mě zajímají a že občas jen tak bezdůvodně pojmenovávám věci v ruštině (nebo jiném jazyku, lol), ale nikdy jsem jí to neřekla. Ještě by mi to zakázala a mě to docela baví, takže bych o to nerada přišla :D
Každopádně taky ví, že mě jazyky baví a tak mi dala něco jako výzvu, u které patrně nečekala, že se jí pokusím splnit, a to naučit se maďarsky. A víte co? Já se tu příšernost fakt učím. Ale musím říct, že je to snad nejtěžší jazyk, jaký jsem kdy viděla. Pokaždé se tam jedno slovo řekne úplně jinak, poskládání slov ve větě nedává nejmenší smysl a to ani nemluvím o tom, jak šíleně ty slova vypadají. Ale jde to. Nemožné to není! I když to tak chvílemi vypadá.

Jelikož už jsem se zkoušela učit/učím se hodně jazyků, zjistila jsem pár věcí.
První je, že je sice fajn se učit gramatiku a tak, ale v reálném životě vám to je k ničemu, když se nezvládnete domluvit. Proto je nejlepší se s tím jazykem setkávat, používat ho - nejlepší jsou videa na YouTube (podle mě, protože ty mě baví :D).
Jedné věci jsem si všimla sama na sobě - normálně jsem totiž introvert a představa komunikace s cizími lidmi mi přijde přinejmenším děsivá. Avšak jakmile přepnu do jiného jazyka, než je čeština, stává se ze mě průměrný člověk s poměrně sociální povahou, protože se nesoustředím tak úplně na konverzaci, ale spíš na to, co říkám a jak to říkám a nestíhám mít strach z lidí :D A taky pak vypadám strašně hustě, že umím mluvit jiným jazykem, takže si i trochu zvedám ego xDD
Kdysi mi kdosi říkal, že se stačí z jazyka naučit nadávky a budete umět polovinu celého jazyka. No nemůžu souhlasit víc! :D Stačilo mi naučit se pár nadávek z každého jazyka, který se učím a rozumím téměř polovině ze skoro každé konverzace xD No dobře, to možná trochu přeháním, ale stejně je praktické je umět :D

Bacha přichází poetický závěr! Znáte takové to "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem"? Jsem poslední člověk, kdo by měl nějak v lásce citáty (vlastně je nesnáším, ale tak co xD), ale tenhle je tak strašně pravdivý, že to snad ani nemůže být pravda :D S každým dalším jazykem jsem totiž pochopila tolik věcí, které zdánlivě s jazyky vůbec nesouvisí a taky mi spoustu věcí prostě jen začalo dávat smysl (věděli jste třeba, že sombrero není jen takový ten divný typ klobouků v Mexiku, ale taky je to prostě jen španělsky klobouk? :D). A to jste měli vidět, jak nadšená jsem byla, když jsem se naučila azbuku a z divných písmenek, které jsem neměla šanci přečíst se najednou stala slova relativně podobná češtině! XD
Ale ten pocit asi prostě musíte zažít, to se nedá jen tak popsat.

A jaké jazyky umíte vy? Dost mě to zajímá, napište mi to prosím do komentářů, díky <3

Upřímně s tímhle článkem nejsem úplně maximálně spokojená, protože jsem na začátku měla myšlenky, které jsem do něj chtěla vecpat, což se mi tedy povedlo, ale přijde mi, že je to takový jeden velký zmatek. Ale to jsou v podstatě všechny mé články, tak co :D Myšlenka byla předána, úkol splněn.

A ještě malý dodatek. Momentálně jsem na Slovensku a současně s tím tento článek vzniká během mé cesty do Budapešti. A to znamená co? To znamená článek! Takže můžete očekávat články z Řecka, z Českého Ráje a z Maďarska/Slovenska. Pokusím se to vše stihnout co nejdříve.


Prožijte začátek školního roku.
До свидения! / ¡Hasta luego! / Auf wiedersehen (teď nevím, jestli jestli jsem to napsala správně :D) / Bye! / Szía! / Ahoj!

A taky samozřejmě lachtan.

Pozn.: Tenhle článek vznikal v průběhu několika měsíců, takže je možné, že se vám bude zdát v některých případech trochu neaktuální nebo tak něco :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 15. září 2018 v 17:13 | Reagovat

Je skvělé, že se dokážeš domluvit tolika jazyky! :) Já ovládám nejlépe češtinu, pak angličtinu a pak se domluvím sem tam slovensky. Umím i pár slovíček německy. Mým snem je však italština :D

https://thewaybya.webriter.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama