Červen 2018

Lama bez vyznamenání

21. června 2018 v 17:18 | Tyrkysový Delfín |  Mé pesimistické názory na okolní peklo
Zdravím!
Původně jsem chtěla vydat něco úplně jiného, ale vzhledem k mé aktuální náladě asi-tě-zabiju-a-chytnu-hysterický-záchvat jsem si řekla, že by bylo fajn se někam vypsat a spíš než si své skvělé a pozitivní pocity vybíjet na někom z mého okolí, je raději všechny vecpu do tohohle článku.
Pokud vám snad tady budu připadat víc naštvaná nebo ukňouraná, nedivte se prosím. Poslední dobou jsem děsně přecitlivělá a brečím nebo se vztekám kvůli každé kravině xD

No dobrá. Co je tedy důvodem mé špatné všenenávistné nálady? Možná jste to tipli - vysvědčení. Ano, ten ohavný kus papíru, který je ve většině případech téměř k ničemu, ale vám působí spoustu problémů.

Vždycky jsem měla dobré známky. Ne, když říkám dobré, nemyslím trojky. Vždycky jen jedničky, na gymplu potom i dvojky, ale nikdy jsem na vysvědčení neměla nic horšího, ani z těch předmětů jako matika nebo fyzika. Odjakživa patřím v učení mezi tu lepší část studentů. Ale jeden předmět mi nejde už od základky (tam ale ještě byli normální a nehrotili to xd). Vlastně ten předmět není ani nějak podstatný, maturita se z něj taky nedělá a nejspíš se mě nikdy nikdo na nic ohledně něj nezeptá. Horší je, že se ho prostě nemůžete naučit jen tak za pár dní, prostě to chce mít talent (nebo spíš nemít antitalent?). Tím se výběr zužuje na tři předměty - výtvarka, hudebka a tělocvik. A jelikož výtvarka mi jde a baví mě, na hudební uměleckou školu chodím (teď už vlastně lépe řečeno chodila jsem) devět let, zbývá nám jediná možnost - tělocvik.
Nesnáším běhání, nesnáším bezdůvodné skákání do písku nebo obíhání okolo hřiště jako křeček v kolečku. Nesnáším dělat výmyky na hrazdě, ze kterých se vám tak akorát zatočí hlava, spadnete a dostanete otřes mozku. Doslova nenávidím obíhání okolo met tam a zpátky, jen aby se zjistilo, jestli mi to potrvá déle než deset sekund. A ještě víc nesnáším, když se snažím jak nejlíp můžu, ale stejně to nemá téměř žádné výsledky.
Asi nejsem úplně největší fanoušek atletiky, jaký kdy žil. Ale to rozhodně neznamená, že bych se nesnažila a úplně na to kašlala. Tahle snaha se ale evidentně vůbec necení. U nás na výběrové škole mají tabulky, podle kterých musíme běhat, skákat, šplhat a podobně, takže člověk jako já, kterému to prostě nejde, nemá sebemenší šanci. Doteď jsem za pomoci své mámy vždy dokázala vysvětlit učiteli, že prostě tenhle talent se u nás v rodině nedědí, a tak z mé horší trojky nějak udělal dvojku. Ale hádejte, co se mi dnes objevilo v Bakalářích (systém na zapisování známek)? Správně, trojka! Má první trojka v životě je v osmé třídě z těláku. A přesně kvůli tomuhle předmětu nebudu mít ani vyznamenání. Kdybych ho alespoň neměla kvůli něčemu jako fyzika, tak by to pořád dávalo víc smysl, než že za to může jeden přiblblý tělocvikář, který má potřebu mi dát trojku.

Vlastně ani nevím, proč mi to tak vadí. Rodiče jsou toho názoru, že na známce z tělocviku nezáleží, takže doma mít problémy nebudu. Od mých drahých přátel se asi dočkám pár poznámek, ale to pořád není nic, kvůli čemu bych se měla hroutit. Asi se mi prostě jen psychicky příčí, že bych měla mít z čehokoliv horší známku než dvojku. Musím říct, že mě to dost deptá. Protože přece co záleží na tom, že mám jedny z nejlepších známek z cizích jazyků z celé třídy? Co záleží na tom, že se mi povedlo vybojovat jedničku z matiky? Co komu sejde na tom, že celej rok se snažím, abych měla dobré známky a abych měla aspoň to vyznamenání, když nic? Nikomu. Protože přece stačí jeden předmět k tomu, abych měla na tom zatraceném kusu papíru "prospěla" a zařadila se tak mezi všechny ostatní, kteří mají trojky čtyřky a celý rok nic nedělají.

Na druhou stranu, je to podmět k zamyšlení. Tohle pro mě určitě není motivace. Spíš mě to nutí přestat dělat úplně všechno a jen se utápět v tom, jaká jsem lama, která nic neumí. Nevím, jaká je šance, že tohle někdy bude číst někdo, kdo by s tím mohl něco dělat, ale přece jen to stojí za pokus. Opravdu je tohle to, co chcete? Fakt vám stojí za to deptat tu ty, kteří prostě některý z těchto předmětů, které se nedají tak snadno naučit, neumí? Vážně máte potřebu hodnotit něco, co většina lidí nedokáže příliš ovlivnit?

Já osobně jsem zastánce názoru, že tělocvik by se neměl hodnotit. Neříkám, že by se měl zrušit, ale neměl by se známkovat, a když už tak ne podle tabulek, ale podle toho, jak se kdo snaží. Totéž samozřejmě platí i pro výtvarku a hudebku, protože nikdo nedokáže ovlivnit, jestli umí zpívat nebo kreslit.

Pokud vás to napadlo, tak ano, i já sportuji. Plavu, lyžuji a s rodiči chodíme o víkendech po horách. Nu ale to se přece neznámkuje, že?

A na závěr - zítra máme tělocvik. To znamená, že introvertní Delfi si připravuje řeč na téma kažení vysvědčení snaživým lidem, kterou bude mít tu čest vyslechnout její oblíbený učitel tělocviku. Nezaručuje, že se při tom nerozbrečí nebo naopak nenaštve (druhá možnost se mi upřímně zamlouvá víc), ale vynasnaží se jak nejlépe umí a doufá, že to bude mít lepší výsledky, než její snažení v tělocviku. A taky doufá, že nezdrhne.
Držte mi palce!

A já zase držím palce vám, ať vám vaše vysvědčení nezkazí žádný idiot a ať se máte jen samé pěkně známky.

Delfi.