Září 2017

Nějaký random TAG o mně...

20. září 2017 v 17:17 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj! Nikdy bych neřekla, že to někdy budu psát. Ale ano, skutečně je tady TAG. Neuvěřitelné, že? Ale zkusila jsem si vybrat nějaký zcela náhodný z jakési holčičí stránky a nevím, jaké tam budou otázky, tak třeba to nebude taková hrůza a mě se podaří si z toho udělat alespoň trochu srandu :D


1. Kolik měříš?

Vlastně to ani já přesně nevím. Mám pocit že tak 160 cm, ale nejsem si tím jistá.


2. Kolik ti je let?

Zařekla jsem se, že to nepovím a nějaký TAG mě to nepřinutí změnit :D


3. Kdy ses narodila?

Hej víte že vlastně nevím? No pár let už tady ale asi budu...


4. Jakých trendů se většina tvého oblečení drží?

Většina mého oblečení je ve stylu tepláky a tričko s minimálně jednou skvrnou od barvy, trávy, či od čehokoli jiného, co se nedá vyprat. Ale můžeme to probrat lepší pocit nazvat "abstrakce a umělecky založený outfit"... A pokud jde o trendy, asi by mi měl někdo vysvětlit, co to je.


5. Máš nějaké piercingy nebo tetování?

Jsem srab co má záchvaty strachu, když má jít na očkování. Asi sotva bych si dobrovolně nechala dělat tetování. A stejně - lihová fixa je lepší.


6. Existují nějaké potraviny které nesnášíš?

Jsem neuvěřitelně vybíravý tvor a kdybych měla psát, co všechno nesnáším, asi byste tu strávili docela dlouhou dobu.


7. Jaká je tvá oblíbená, momentální písnička?'

"Bzum, Bzum, brekekeke,
Bzum Bzum brekekeke
Bzum, Bzum, brekekekekeeeee"


8. Zlato vs. stříbro?

Díky, raději pizzu.


9. Jaké jsou tvé záliby?

Válet se na gauči a být co nejlínější. Proto se mi nic moc jiného nechce vypisovat xD


10. Rtěnka vs. lesk na rty?

Ehhh, nějak nemám ráda ani jedno z toho, takže nevím, co přesně na to mám odpovědět. Stejně bych si ale raději dala tu pizzu.


11. Zima vs. léto?

V zimě nadávám, že je zima, v létě že je horko. Záleží tedy na tom, jaké období zrovna je.


12. Máš akné?

No trochu. Doufám, že vám tato informace bude ku prospěchu.


13. Je tvá pleť mastná, suchá nebo normální?

Měla jsem si ty otázky přečíst před tím, než jsem to začala psát, protože zaprvé nevím jak to mám do háje určit, a zadruhé to nikoho nezajímá, včetně mě xD


14. Máš pihy?

Jop. Ale jenom trochu a ne nijak hustě, jenom sem tam se nějaká objeví.


15. Velikost bot?

Tak zaprvé mě nehorázně štve, že autor nebyl schopen napsat celou větu, ale říkala jsem si, že zadání měnit nebudu. A zadruhé 38 - 40, protože každej obchod má jinak nastavený velikosti a já už se v nich vůbec nevyznám.

Uff. Tenhle tag byl očividně fakt určen pro holky. A já jsem poslední, kdo by sebe nějak extra považoval za typickou holku. Doufám, že se vám tahle nehorázná blbost líbila. Ještě mám v plánu booktag, ale ten už by nemusel být tak příšerný =D
Přežijte zbytek týdne.
Lachtan!



4. F

Když se něco může pokazit, pokazí se to aneb zážitky z tábory

18. září 2017 v 23:53 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Pokud jste pozorně četli můj článek, ve kterém jem psala, co budu o prázdninách dělat, tak si možná vzpomínáte, že jsem měla být poslední týden na táboře.
Na tom jsem byla a mám odatamtud spoustu krásných vzpomínek, ale pár z nich převažuje, i když zrovna šťastné nejsou. Ale tak co, nemůžu psát články jenom s příhodama, co dopadnou dobře :D
Mimochodem - doufám, že mě už všichni znáte natolik dobře, že počítáte s tím, že když řeknu datum, kdy vyjde článek, tak ve sktečnosti vyjde tak o týden později :D


První není až tak úplně podstatná, ale stejně ji napíšu.
Pokud jste někdy byli v zoo v Olomouci, možná víte, že kousek od ní je lanový park. Několikrát jsem tam byla, ale pouze na trase se střední obtížností. Teď jsem se teda rozhodla, že nebudu srabík a zkusím tu nejtěžší.
Prvních pár překážek jsem zvládla vcelku dobře, ačkoliv při sjezdu na kladce po laně mezi dvouma stromama asi 15 metrů od sebe, 10 metrů nad zemí jsem měla trochu nahnáno.
Pak jsem ovšem přišla k překážce, na které bylo úkolem přejít po houpajících se, naustále se zamotávající se do sebe a prakticky nezdolatelných třmenech zavěšených na laně. Prvních několik pokusů mi trvalo, než jsem vůbez přišla na to, jak na tom stát.
Když se mi podařilo dojít asi do půlky, uklouzla mi noha (jsem si velice inteligentně vzala sandále, které mi jsou velké) a žuchla jsem tak, že jsem se jen pěkně houpala v sedáku, což nebylo zrovna nejpohodlnější. Pokusila jsem se vyhoupnout zpátky, ale bohužel jsem měla moc krátké nohy a na pomocné lano, které bylo v tu chvíli nademnou asi metr, jsem prostě nedosáhla. A tak jsem po několika minutách snažení doručkovala na konec.
Pak to jakž takž šlo. Ale tím, že jsem se tak zoufale snažila dostat se na tuhle překážku, absolutně jsem potom už neměla sílu se jakkoliv přitahovat rukama, které se mi navíc po takové námaze začaly pořádně klepat (což nebylo zrovna nejpřijemnější při předělávání karabin).
No a konečný problém nastal při překážce, která zpočívala v tom, že se pohybujete do boku po provazech přichycených na kládě. To pochopitelně vyžadovalo sílu v rukou, kterou jsem já už vůbec neměla. No a tady vlastně příběh končí. Byla jsem někde v půlce, když jsem slezla dolů. Ale popravdě jsem od sebe očekávala i trochu míň :D

A teď důvod, proč se článek jmenuje tak, jak se jmenuje.
Jednou z akivit mělo být také přespání ve srubu, který je údajně někde v lese a může v něm přespat kdokoliv. Byla to jedna z věcí, na kterou jsem se fakt těšila. jenže vedoucí si nebyla jistá, jestli si s náma troufne, když by naši výpravu zahrnoval i jistý sedmiletý hyperaktivní tvor. Nakonec se mi podařilo ji přemluvit k tomu, aby to s náma zkusila.
Ten den jsme měli zařízenou přednášku na univerzitě na katedře fyziky s nějákým jejím kamarádem profesorem. Takže jsme se byli podívat na univerzitu.
Další den ráno se ke mě donesla zpráva, že se tam tomu sedmiletému podařilo vytopit dvě patra tím, že nechal otevřený kohoutek.
Takže vedoucí rozhodla, že s takovou bestií do lesa v noci fakt nepůjde. Což chápu, ale alespň jsme to tomu malýmu dali pořádně sežrat, protože kohoutek, který otevřel byl pro technické účely a neměl na něj co sahat.
No ale byli jsme z toho všichni dost naštvaní a nakonec vedoucí řekla že nám dá poslední šanci a pokud nikdo nic neprovede, večer se tam zkusíme podívat. Takže jsme celkem hladce zvládli dopoledne. Odpoledne jsme měli trochu volnější, takže jsem udělala jednu z mála věcí, která mě fakt baví - čtení. Lehla jsem si napůl do stanu a napůl do trávy, abych mohla trochu dýchat, protože bylo dost horko, vzala si čtečku a četla jsem si Hunger Games.
Menší přerušení: Ten pocit, když tady hodinu píšete pokračování tohohle, myslíte si, že se to ukládá a ještě to na konci uložíte a najednou zjistíte, že se vám půlka textu smazala. Díky, Blogu!
Ale vraťme se k příběhu...
Pak se dva nejmladší začali hádat. Provokovali se navzájem a tomu staršímu se nějak podařilo toho mladšího šťouchnout tak, že se rozeřval. Doufám že není nutné zmiňovat, jak vedoucí rozhodla dál.
Když jsme se vraceli poslední večer do tábora, ani jsem se nepokoušela cokoliv navrhovat. Měli jsme nakoupeno na večeři, byla tma a navíc docela pozdě.
Jenže jsme se zase taky dozvěděli, že nejmladší odjíždí. Vedoucí si mě vzala stranou a řekla mi, že jakožto nejstarší (teda, skoro, jeden kluk byl o kousek starší než já, ale žádný normální člověk by neřekl, že to tak skurečně je) mám všem říct, že se mají do půl hodiny sbalit a najíst se, pak vyrážíme. A i když jsem holka, byla jsem sbalená dvakrát rychleji než zbytek tábora a to jsem měla ještě dvakrát menší batoh, takže jsem všechny věci musela pracně seskládat tak, abych využila každý kousek místa.
No vyráželi jsme za tmy, ale přece. Vystoupali jsme na kopec a dali se do hledání. Světe div se, my ten zatracenej srub nenašli. Byla moc velká tma a on je údajně docela dobře schovaný. Děsně mě to štvalo, ale po docela náročném výstupu deset večer jsem ani neměla moc sílu být vůbec smutná.

Ale je tu mnoho dalších zážitků - například jsme v paintball aréně po sobě stříleli z luků šípy s přísavkami (připadala jsem si jako v Hunger Games XD), lovili jsme raky v potoce, jeli na bobové dráze, pásli želvy (ty sviňuchy jsou docela rychlé, abyste věděli :D) a mnoho dalšího.

Omlouvám se za předchozí neaktivitu, pokusím se být aktivnější :)
Užijte si - ehh, víkend není, prázdniny nejsou, tak třeba to, že do víkendu zbývají už jen 4 dny :D