Plazení se v lese o půlnoci aneb co jsem zažila na táboře

6. srpna 2017 v 13:28 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Ano, skutečně jsem to já a stále naživu. Vím, že jsem tak trochu před měsícem slibovala článek za 2 nebo 3 dny, z čehož se nakonec staly týdny, ale je to proto, že v Bulharsku jsem byla moc líná a u babičky jsem se trochu přepočítala s tím, že budu mít přístup k internetu. Takže jsem tu teď a zde je chystaný článek o táboru!

Hned na začátek bych měla upřesnit, co přesně to je za tábor, protože jestli si pod tímto pojmem představujete spaní v chatkách a výlety do přírody, tak jste se tak trochu (hodně) spletli. Na tomto táboře nemusíte dělat vlastně vůbec nic. Co budete dělat si volíte vy z několika programů, kterých je obvykle několik současně, takže máte vždy co dělat. Programy jsou že všech možných oborů, ať už kreslení, natáčení, sport, rpg (hry na hrdiny), bazén a mnoho dalšího. Zábavu si tu opravdu najde každý a myslím to vážně, protože věkové rozdíly účastníků jsou kolikrát i 10 let, protože doporučený věk pro účast je 10 - 20 let. Jelikož jsem tu již po páté, tak moc dobře vím, že většina lidí tu ze sebe dělá naprosté debily (včetně mě), ale nikomu to tu nepřijde divný :D Vlastně byste tu těžko hledali normálního člověka a pokud by tu náhodou nějaký byl, tak je tu s největší pravděpopdobností poprvé a naposled.

Hodně z vás se zajímalo o to, proč jsem se plazila o půlnoci v lese, nebo jak jsem mohla zabít půlku tábora. No tak to se dozvíte teď :D

S tou půlkou jsem to možná trochu přehnala, protože to bylo jen asi patnáct lidí :D
Jeden z programů na tomhle táboře je vznešeně nazván ''šerm'', no ale nic vznešenějsího než mlacení se plastovýma tyčkama obalenými molitanem to není. Chodila jsem na něj již loni, jenže tehdy jsem byla stále ve skupině s mladšími (bývá rozdělen na dvě skupiny, aby měli mladší trochu šanci) letos jsem se rozhodla zkusit jít mezi starší, ačkoliv jsem stále mohla být mezi mladšími, protože věkové hranice se překrývají, jen mi přišlo blbý, že bych měla soupeřit s desetiletýma dětma, protože by to nebylo moc fér.
No už když jsem přišla, tak jsem měla chuť to okamžitě vzdát. Byla jsem tam jediná holka, co hůř že nejméně o hlavu menší než většina ostatních.
Funguje to jednoduše - máte obvykle 3 životy a když vás někdo praští, jeden ztrácíte.
Hráli jsem takovou hru - kdo přežije jako poslední, vyhrává. Jak složité, že? No první dvě hry jsem nepřežila - dle mého očekávání - ani dvě minuty. Třetí hru jsem měla větší štěstí. Podařilo se mi zabít hned několik lidí bez větších problémů, dokonce i lektora (kterého jsem v další hře zabila ještě jednou a pěkně ho štvalo, že ho zabila nejmenší a ještě k tomu jediná holka *směje se jako ďábelský a postižený lachtan*). Pak jsem jen o kousek zabila jednoho kluka, který byl o takové minimálně 3 roky starší a o půl metru vyšší než já, přičemž jsem si mezitím ani nevšimla, že jsme byli poslední živí hráči. Jop, Delfínek si fakt hodně všímá okolního světa.
Každopádně pohledy zbytku skupiny byly k nezaplacení. Někteří se tvářili ohromeně, jiní zase naštvaně, že se nechali zabít malou holkou a pak pár dalších, jejichž pocity jsem tak úplně nedokázala zjistit, protože nejsem nějak extra empatický člověk.
Když jsem z rozhovoru, který byl sice určený mně, ačkoliv se spíše bavili mezi sebou dva lektoři - "Už je to dlouho, co vyhrála holka"
Vlastně nikdy žádná nevyhrála"
"Byla tu vůbec někdy nějaká?"
Heh, ačkoliv bylo asi 30 stupňů a já tam už asi půl hodiny běhala, dokázala jsem i tak zrudnout ještě o pár odstínů víc. A vzhledem k tomu, že jsem úplně nevěděla, jak zareagovat, tak jsem se jen trochu usmála :D
Mimochodem - bylo to ve stejný den, kdy se můj blog stal blogem dne.


------------------------------


Další zážitek by mohl být pravděpodobně to, jak se nám do pokoje dostala krvelačná bestie...

...aka kobylka (nebo saranče?)

To jsem tak přišla asi o půl desáté na pokoj. Chvíli tak prohlížím blog, youtube, instagram a najednou si všimnu něčeho velkého na stěně. Dojdu se podívat blíž a hele - kobylka. Fajn, pokud se nebude hýbat, jsem ochotná s ní spát v jednom pokoji.
Po pár minutách jsem se opět podívala na zeď. Kobylka byla asi o metr níž, ale stále na stěně. Takže jsem to opět nechala být.
Pak přišla na pokoj spolubydlící. V tu chvíli kobylka skočila. A to už jsme ji nemohly nechat, protože bychom se mohly probudit a u hlavy mít tu obrovskou bestii.
Na chvíli jsme ji ztratily z dohledu, ale za chvíli jsem ji opět objevila na protější stěně.
Bylo mi jasné, že připlácnout ji nestihnu, to by seskočila. Tak jsem na ni vzala repelent proti hmyzu, ale to docílilo jen to, že skočila těsně vedle postele. Aby neutekla, hodila jsem přes ní můj ručník a společnými silami jsme ji pořádně zadupaly (chudák). Aby jsme měly jistotu, že nevyskočí tak jsme vzaly papír a pořádně ji připleskly.
Ačkoliv to vypadá jednoduše, celá akce se neobešlo bez záchvatů strachu, shánění lektorů (neúspěšně) a různých výkřiků, když se pohybovala.

------------------------------


A aby ten článek nebyl moc dlouhý, tak tu mám poslední zážitek - plazení lesem o půlnoci.

Byla to součást noční hry. Cílem bylo dostat se na stanoviště, kde dostaneme balónek a ten pak donést na start. Mezitím po lese chodili lektoři, kteří měli takové ty pěnové trubky a když nás praštili, museli jsem se vrátit na start.
Zároveň s tím měli účastníci mladší 13 let ještě vlastní hru, přičemž chodili po stezce, která vedla skrz naše území. Navíc měli takový roztomilý látkový trpasličí čepičky, které ale fungovaly stejně jako ty trubky.
Nejlepší taktika bylo potichu a pomalu se přijít lesem. Byli jsme všichni ve dvoučlených týmech, ale nemuseli jsme být spolu, což povolovalo něco jako strategie.

Ze začátku jsem postupovala od stromu ke stromu společně s kamarádkou, se kterou jsme tvořili tým. Pak ale přišla lektorka a tak jsme se dohodly, že každá poběží mě jiným směrem, abychom měly větší šanci. Bohužel se vydala za mnou a těsně po tom, co mě praštila jsem zakopla o kořen. Udělala jsem pár kotrmelců dolů a přitom rukou zachytila o borůvky. Výsledek můžete vidět na videu na instagramu :D
Tak jsem se tedy vrátila na start, pořádně naštvaná a s rukou od smůly, jehličí a která zatraceně štípala. Pomalu jsem šplhala do kopce a krčila se ve stínech stromů, protože zrovna tuhle noc musel být jako naschvál úplněk.
Ke stanovišti mi zbývalo asi 20 metrů, když jsem došla ke stezce, přes kterou přecházeli menší. Musela jsem počkat, než přejdou. Bohužel týmy chodily rychle po sobě a já to nestihla. Mezitím jsem se doplazila až těsně k cestě a našla si úkryt mezi asi metrovými smrky a (mnou nenáviděným) borůvčím. Čekala jsem asi čtvrt hodiny. Jenže pak menší odešli na chatu a teď už jsme tam zůstali jen my a lektoři. Bohužel všichni šli přesně tam, kde jsem se ukrývala. Ne že by mě našli, ale nemohla jsem postupovat. Tak jsem jen seděla mezi malými stromky a pozorovala, jak asi metr ode mě prochází lektoři a baví se o tom, kolik lidí už praštili a podobně. Popravdě jsem chvílemi musela zadržovat smích. A kdyby věděli, že tam jsem...
Má jediná šance byla počkat, jestli se třeba nepřesunou jinam. Bohužel ne a já tam mohla jen sedět a dál se potichu dusit smíchy, protože chodili kolikrát jen několik centimetrů ode mě a nikdo si mě nevšiml.
Když potom ohlásili konec a já vylezla že svého úkrytu asi metr od nich, jejich překvapeně pohledy jsem viděla i ve slabém světle baterky :D


------------------------------

Samozřejmě že z tábora mám mnohem více zážitků, ale tyhle mi přišli takové asi nejzábavnější či nejzajímavější.

A ještě na závěr mám DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ.
Nově mě totiž najdete i na youtube. Budu tam dávat krátké vlogy z mého života, takže budete mít přehled o tom, co dělám a kdy bude další článek. Protože přece jen je pro mě jednoduší to říct než napsat, takže o mně budete vědět častěji :D
Mimochodem, tady je odkaz na první video:
https://youtu.be/UP05zzBcjYM
(Omlouvám se, nešel mi dát odkaz do textu)

Užijte si druhou půlku prázdnin!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 012Teri 012Teri | E-mail | Web | 6. srpna 2017 v 19:17 | Reagovat

Jsem ráda, že mjsi zpět, tvé zážitky byli super a určitě tábor je vážně dobrý :D. Jsem přžekvapeně nadšená, že máš youtube kanál! .) už se na něj hned jdu mrknout .)

2 Tyrkysový Delfín Tyrkysový Delfín | Web | 6. srpna 2017 v 19:55 | Reagovat

[1]: Děkuju :) Snad se ti bude kanál líbit :3

3 Anička Anička | Web | 7. srpna 2017 v 17:25 | Reagovat

Je skvělé, že sis tábor takhle užila. Taky je super, že si porazila chlapy! :D Velká sarančata úplně nesnášíííím.

https://thewaybya.blogspot.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama