Projekt Bestie #1

1. listopadu 2017 v 22:17 | Tyrkysový Delfín |  Projekty
Ahoj!

Vím, že jste mě tu už dost dlouho neviděli. A taky vím, že tohle píšu u každého druhého článku. A stejně tak si uvědomuji, že předchozí větu taky píšu dost často...

Každopádně tu jsem s novým projektem!
A mimochodem - projekt ananas stále žije, akorát se s ním zatím nic moc zajímavého neděje :D

Pokud vás zarazil název, tak je to správně. Nechci, aby všichni hned věděli, o co go xD
 

Kdo je skutečně Delfi?

12. října 2017 v 22:20 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj!
Už delší dobu přemýšlím nad tím, jestli má cenu psát blog, když nikdo neví, kdo přesně ho píše. Proto jsem se rozhodla vám tu dnes odhalit pár informací o mně, které tady na blogu ještě nikdy nebyly!
•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•
Možná bych začala tím, kolik mi je.
Už na začátku blogování jsem se zařekla, že to neřeknu. A dnes to opět neporuším. Ale jak jste se už dočetli v menu, je mi -náct a řekla bych, že ještě stále asi patřím mezi ty mladší. A abyste mohli aspoň typovat tak je to v rozmezí 13 - 16.

Odkud jsem?
Bydlím v malé vesnici v Olomouckém kraji. Chodím na gympl, ale neřeknu přesně kam - jedině to, že to není v Olomouci :D

Jak se jmenuji?
Asi první věc, kterou budete vědět naprosto přesně. Ale budete na to muset přijít.

Asi se ptáte, jak. No to je jednoduché - ve starších článcích budou ukrytá písmena a čísla, udávající jejich pořadí. Jsou vždy napsaná úplně na konci článku. A pokud je dáte do správného pořadí, zjistíte, jak se jmenuji na mém osobním instagramovém účtu. A myslím že i podle té přezdívky to jméno půjde poznat. Pokud ne, stačí si mě na tom Instagramu najít :D


Abyste to neměli tak těžké, tady máte pár nápověd, ve kterých článcích hledat.

První dvě písmena jsou v článcích z roku 2016. Tehdy vyšlo jen asi 10 článků, takže to moc složité mít nebudete.
Další dvě jsou ve dvou článcích, kde jsem dost zmiňovala pizzu. Jeden z nich to má i v názvu a ten druhý byste si mohli ještě pamatovat :D
Další písmeno je ukryto v článku, který byl reakcí na jednu z nejšťastnějších chvil za celou mou blogerskou kariéru.
A poslední je v článku, kde jsem zavraždila kobylku.

A ne, nemůžu vám to prostě jen tak říct :D
Jenom prosím ty, kterým se podaří najít vše, aby nikde nepsali výsledek. Pokud ano, stejně vám ten komentář smažu :D

Budu moc ráda, pokud mě na Instagramu začněte sledovat a doufám, že se vám tahle "hra" bude líbit.

A nakonec tu mám ještě můj osobní YouTube kanál. Tam se jmenuji stejně jako na Instagramu :D

Užijte si vykend,
Lachtan!

Popcornožrout Delfi #1 | nový druh recenze!

8. října 2017 v 19:31 | Tyrkysový Delfín |  Recenze
Ahoj!
Jak jsem slibovala na instastories, je tu dnes nový článek. O čem? No to se hned dozvíte!
 


Nějaký random TAG o mně...

20. září 2017 v 17:17 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj! Nikdy bych neřekla, že to někdy budu psát. Ale ano, skutečně je tady TAG. Neuvěřitelné, že? Ale zkusila jsem si vybrat nějaký zcela náhodný z jakési holčičí stránky a nevím, jaké tam budou otázky, tak třeba to nebude taková hrůza a mě se podaří si z toho udělat alespoň trochu srandu :D


1. Kolik měříš?

Vlastně to ani já přesně nevím. Mám pocit že tak 160 cm, ale nejsem si tím jistá.


2. Kolik ti je let?

Zařekla jsem se, že to nepovím a nějaký TAG mě to nepřinutí změnit :D


3. Kdy ses narodila?

Hej víte že vlastně nevím? No pár let už tady ale asi budu...


4. Jakých trendů se většina tvého oblečení drží?

Většina mého oblečení je ve stylu tepláky a tričko s minimálně jednou skvrnou od barvy, trávy, či od čehokoli jiného, co se nedá vyprat. Ale můžeme to probrat lepší pocit nazvat "abstrakce a umělecky založený outfit"... A pokud jde o trendy, asi by mi měl někdo vysvětlit, co to je.


5. Máš nějaké piercingy nebo tetování?

Jsem srab co má záchvaty strachu, když má jít na očkování. Asi sotva bych si dobrovolně nechala dělat tetování. A stejně - lihová fixa je lepší.


6. Existují nějaké potraviny které nesnášíš?

Jsem neuvěřitelně vybíravý tvor a kdybych měla psát, co všechno nesnáším, asi byste tu strávili docela dlouhou dobu.


7. Jaká je tvá oblíbená, momentální písnička?'

"Bzum, Bzum, brekekeke,
Bzum Bzum brekekeke
Bzum, Bzum, brekekekekeeeee"


8. Zlato vs. stříbro?

Díky, raději pizzu.


9. Jaké jsou tvé záliby?

Válet se na gauči a být co nejlínější. Proto se mi nic moc jiného nechce vypisovat xD


10. Rtěnka vs. lesk na rty?

Ehhh, nějak nemám ráda ani jedno z toho, takže nevím, co přesně na to mám odpovědět. Stejně bych si ale raději dala tu pizzu.


11. Zima vs. léto?

V zimě nadávám, že je zima, v létě že je horko. Záleží tedy na tom, jaké období zrovna je.


12. Máš akné?

No trochu. Doufám, že vám tato informace bude ku prospěchu.


13. Je tvá pleť mastná, suchá nebo normální?

Měla jsem si ty otázky přečíst před tím, než jsem to začala psát, protože zaprvé nevím jak to mám do háje určit, a zadruhé to nikoho nezajímá, včetně mě xD


14. Máš pihy?

Jop. Ale jenom trochu a ne nijak hustě, jenom sem tam se nějaká objeví.


15. Velikost bot?

Tak zaprvé mě nehorázně štve, že autor nebyl schopen napsat celou větu, ale říkala jsem si, že zadání měnit nebudu. A zadruhé 38 - 40, protože každej obchod má jinak nastavený velikosti a já už se v nich vůbec nevyznám.

Uff. Tenhle tag byl očividně fakt určen pro holky. A já jsem poslední, kdo by sebe nějak extra považoval za typickou holku. Doufám, že se vám tahle nehorázná blbost líbila. Ještě mám v plánu booktag, ale ten už by nemusel být tak příšerný =D
Přežijte zbytek týdne.
Lachtan!



4. F

Když se něco může pokazit, pokazí se to aneb zážitky z tábory

18. září 2017 v 23:53 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Pokud jste pozorně četli můj článek, ve kterém jem psala, co budu o prázdninách dělat, tak si možná vzpomínáte, že jsem měla být poslední týden na táboře.
Na tom jsem byla a mám odatamtud spoustu krásných vzpomínek, ale pár z nich převažuje, i když zrovna šťastné nejsou. Ale tak co, nemůžu psát články jenom s příhodama, co dopadnou dobře :D
Mimochodem - doufám, že mě už všichni znáte natolik dobře, že počítáte s tím, že když řeknu datum, kdy vyjde článek, tak ve sktečnosti vyjde tak o týden později :D


První není až tak úplně podstatná, ale stejně ji napíšu.
Pokud jste někdy byli v zoo v Olomouci, možná víte, že kousek od ní je lanový park. Několikrát jsem tam byla, ale pouze na trase se střední obtížností. Teď jsem se teda rozhodla, že nebudu srabík a zkusím tu nejtěžší.
Prvních pár překážek jsem zvládla vcelku dobře, ačkoliv při sjezdu na kladce po laně mezi dvouma stromama asi 15 metrů od sebe, 10 metrů nad zemí jsem měla trochu nahnáno.
Pak jsem ovšem přišla k překážce, na které bylo úkolem přejít po houpajících se, naustále se zamotávající se do sebe a prakticky nezdolatelných třmenech zavěšených na laně. Prvních několik pokusů mi trvalo, než jsem vůbez přišla na to, jak na tom stát.
Když se mi podařilo dojít asi do půlky, uklouzla mi noha (jsem si velice inteligentně vzala sandále, které mi jsou velké) a žuchla jsem tak, že jsem se jen pěkně houpala v sedáku, což nebylo zrovna nejpohodlnější. Pokusila jsem se vyhoupnout zpátky, ale bohužel jsem měla moc krátké nohy a na pomocné lano, které bylo v tu chvíli nademnou asi metr, jsem prostě nedosáhla. A tak jsem po několika minutách snažení doručkovala na konec.
Pak to jakž takž šlo. Ale tím, že jsem se tak zoufale snažila dostat se na tuhle překážku, absolutně jsem potom už neměla sílu se jakkoliv přitahovat rukama, které se mi navíc po takové námaze začaly pořádně klepat (což nebylo zrovna nejpřijemnější při předělávání karabin).
No a konečný problém nastal při překážce, která zpočívala v tom, že se pohybujete do boku po provazech přichycených na kládě. To pochopitelně vyžadovalo sílu v rukou, kterou jsem já už vůbec neměla. No a tady vlastně příběh končí. Byla jsem někde v půlce, když jsem slezla dolů. Ale popravdě jsem od sebe očekávala i trochu míň :D

A teď důvod, proč se článek jmenuje tak, jak se jmenuje.
Jednou z akivit mělo být také přespání ve srubu, který je údajně někde v lese a může v něm přespat kdokoliv. Byla to jedna z věcí, na kterou jsem se fakt těšila. jenže vedoucí si nebyla jistá, jestli si s náma troufne, když by naši výpravu zahrnoval i jistý sedmiletý hyperaktivní tvor. Nakonec se mi podařilo ji přemluvit k tomu, aby to s náma zkusila.
Ten den jsme měli zařízenou přednášku na univerzitě na katedře fyziky s nějákým jejím kamarádem profesorem. Takže jsme se byli podívat na univerzitu.
Další den ráno se ke mě donesla zpráva, že se tam tomu sedmiletému podařilo vytopit dvě patra tím, že nechal otevřený kohoutek.
Takže vedoucí rozhodla, že s takovou bestií do lesa v noci fakt nepůjde. Což chápu, ale alespň jsme to tomu malýmu dali pořádně sežrat, protože kohoutek, který otevřel byl pro technické účely a neměl na něj co sahat.
No ale byli jsme z toho všichni dost naštvaní a nakonec vedoucí řekla že nám dá poslední šanci a pokud nikdo nic neprovede, večer se tam zkusíme podívat. Takže jsme celkem hladce zvládli dopoledne. Odpoledne jsme měli trochu volnější, takže jsem udělala jednu z mála věcí, která mě fakt baví - čtení. Lehla jsem si napůl do stanu a napůl do trávy, abych mohla trochu dýchat, protože bylo dost horko, vzala si čtečku a četla jsem si Hunger Games.
Menší přerušení: Ten pocit, když tady hodinu píšete pokračování tohohle, myslíte si, že se to ukládá a ještě to na konci uložíte a najednou zjistíte, že se vám půlka textu smazala. Díky, Blogu!
Ale vraťme se k příběhu...
Pak se dva nejmladší začali hádat. Provokovali se navzájem a tomu staršímu se nějak podařilo toho mladšího šťouchnout tak, že se rozeřval. Doufám že není nutné zmiňovat, jak vedoucí rozhodla dál.
Když jsme se vraceli poslední večer do tábora, ani jsem se nepokoušela cokoliv navrhovat. Měli jsme nakoupeno na večeři, byla tma a navíc docela pozdě.
Jenže jsme se zase taky dozvěděli, že nejmladší odjíždí. Vedoucí si mě vzala stranou a řekla mi, že jakožto nejstarší (teda, skoro, jeden kluk byl o kousek starší než já, ale žádný normální člověk by neřekl, že to tak skurečně je) mám všem říct, že se mají do půl hodiny sbalit a najíst se, pak vyrážíme. A i když jsem holka, byla jsem sbalená dvakrát rychleji než zbytek tábora a to jsem měla ještě dvakrát menší batoh, takže jsem všechny věci musela pracně seskládat tak, abych využila každý kousek místa.
No vyráželi jsme za tmy, ale přece. Vystoupali jsme na kopec a dali se do hledání. Světe div se, my ten zatracenej srub nenašli. Byla moc velká tma a on je údajně docela dobře schovaný. Děsně mě to štvalo, ale po docela náročném výstupu deset večer jsem ani neměla moc sílu být vůbec smutná.

Ale je tu mnoho dalších zážitků - například jsme v paintball aréně po sobě stříleli z luků šípy s přísavkami (připadala jsem si jako v Hunger Games XD), lovili jsme raky v potoce, jeli na bobové dráze, pásli želvy (ty sviňuchy jsou docela rychlé, abyste věděli :D) a mnoho dalšího.

Omlouvám se za předchozí neaktivitu, pokusím se být aktivnější :)
Užijte si - ehh, víkend není, prázdniny nejsou, tak třeba to, že do víkendu zbývají už jen 4 dny :D

Delfi na YouTube

11. srpna 2017 v 23:50 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj! Nevím, jestli jste četli minulý článek, kde jsem to zmiňovala, každopádně i kdyby ne, tak vám o tom povím teď - nové mě totiž najdete i na YouTube!
Nejde o nic velkého. Je to jen doplňkový kanál k blogu, budou tam krátké vlogy, ve kterých se dozvíte, kde jsem a co dělám. Natáčení mi momentálně trochu zkomplikoval nefunkční displej na mobilu (myslím tím skutečně displej, tj. ta věc, na které jsou LEDky a zobrazuji vám na mobilu obraz, mě to krycí sklo, které se čas od času někomu rozbije), ale na YouTube jsou už 2 videa a další zkusím natočit na tablet.
Můj kanál se jmenuje poněkud nečekaně Tyrkysový Delfín. Zkoušela jsem to a YouTube ho už dokáže najít, takže s jeho vyhledáním byste neměli mít problém.
Nevím jak to bude s videi i články do konce prázdnin, protože připojení k WiFi asi mít nebudu. Takže doufám, že mi affs odpustí, když je ještě pár týdnů nebudu moc často navstevovat.

Já vím, že je to krátký článek, ale delší si myslím není ani potřeba :)
Užívejte zbytek prázdnin! ^-^

Plazení se v lese o půlnoci aneb co jsem zažila na táboře

6. srpna 2017 v 13:28 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Ano, skutečně jsem to já a stále naživu. Vím, že jsem tak trochu před měsícem slibovala článek za 2 nebo 3 dny, z čehož se nakonec staly týdny, ale je to proto, že v Bulharsku jsem byla moc líná a u babičky jsem se trochu přepočítala s tím, že budu mít přístup k internetu. Takže jsem tu teď a zde je chystaný článek o táboru!

Hned na začátek bych měla upřesnit, co přesně to je za tábor, protože jestli si pod tímto pojmem představujete spaní v chatkách a výlety do přírody, tak jste se tak trochu (hodně) spletli. Na tomto táboře nemusíte dělat vlastně vůbec nic. Co budete dělat si volíte vy z několika programů, kterých je obvykle několik současně, takže máte vždy co dělat. Programy jsou že všech možných oborů, ať už kreslení, natáčení, sport, rpg (hry na hrdiny), bazén a mnoho dalšího. Zábavu si tu opravdu najde každý a myslím to vážně, protože věkové rozdíly účastníků jsou kolikrát i 10 let, protože doporučený věk pro účast je 10 - 20 let. Jelikož jsem tu již po páté, tak moc dobře vím, že většina lidí tu ze sebe dělá naprosté debily (včetně mě), ale nikomu to tu nepřijde divný :D Vlastně byste tu těžko hledali normálního člověka a pokud by tu náhodou nějaký byl, tak je tu s největší pravděpopdobností poprvé a naposled.

Hodně z vás se zajímalo o to, proč jsem se plazila o půlnoci v lese, nebo jak jsem mohla zabít půlku tábora. No tak to se dozvíte teď :D

S tou půlkou jsem to možná trochu přehnala, protože to bylo jen asi patnáct lidí :D
Jeden z programů na tomhle táboře je vznešeně nazván ''šerm'', no ale nic vznešenějsího než mlacení se plastovýma tyčkama obalenými molitanem to není. Chodila jsem na něj již loni, jenže tehdy jsem byla stále ve skupině s mladšími (bývá rozdělen na dvě skupiny, aby měli mladší trochu šanci) letos jsem se rozhodla zkusit jít mezi starší, ačkoliv jsem stále mohla být mezi mladšími, protože věkové hranice se překrývají, jen mi přišlo blbý, že bych měla soupeřit s desetiletýma dětma, protože by to nebylo moc fér.
No už když jsem přišla, tak jsem měla chuť to okamžitě vzdát. Byla jsem tam jediná holka, co hůř že nejméně o hlavu menší než většina ostatních.
Funguje to jednoduše - máte obvykle 3 životy a když vás někdo praští, jeden ztrácíte.
Hráli jsem takovou hru - kdo přežije jako poslední, vyhrává. Jak složité, že? No první dvě hry jsem nepřežila - dle mého očekávání - ani dvě minuty. Třetí hru jsem měla větší štěstí. Podařilo se mi zabít hned několik lidí bez větších problémů, dokonce i lektora (kterého jsem v další hře zabila ještě jednou a pěkně ho štvalo, že ho zabila nejmenší a ještě k tomu jediná holka *směje se jako ďábelský a postižený lachtan*). Pak jsem jen o kousek zabila jednoho kluka, který byl o takové minimálně 3 roky starší a o půl metru vyšší než já, přičemž jsem si mezitím ani nevšimla, že jsme byli poslední živí hráči. Jop, Delfínek si fakt hodně všímá okolního světa.
Každopádně pohledy zbytku skupiny byly k nezaplacení. Někteří se tvářili ohromeně, jiní zase naštvaně, že se nechali zabít malou holkou a pak pár dalších, jejichž pocity jsem tak úplně nedokázala zjistit, protože nejsem nějak extra empatický člověk.
Když jsem z rozhovoru, který byl sice určený mně, ačkoliv se spíše bavili mezi sebou dva lektoři - "Už je to dlouho, co vyhrála holka"
Vlastně nikdy žádná nevyhrála"
"Byla tu vůbec někdy nějaká?"
Heh, ačkoliv bylo asi 30 stupňů a já tam už asi půl hodiny běhala, dokázala jsem i tak zrudnout ještě o pár odstínů víc. A vzhledem k tomu, že jsem úplně nevěděla, jak zareagovat, tak jsem se jen trochu usmála :D
Mimochodem - bylo to ve stejný den, kdy se můj blog stal blogem dne.


------------------------------


Další zážitek by mohl být pravděpodobně to, jak se nám do pokoje dostala krvelačná bestie...

...aka kobylka (nebo saranče?)

To jsem tak přišla asi o půl desáté na pokoj. Chvíli tak prohlížím blog, youtube, instagram a najednou si všimnu něčeho velkého na stěně. Dojdu se podívat blíž a hele - kobylka. Fajn, pokud se nebude hýbat, jsem ochotná s ní spát v jednom pokoji.
Po pár minutách jsem se opět podívala na zeď. Kobylka byla asi o metr níž, ale stále na stěně. Takže jsem to opět nechala být.
Pak přišla na pokoj spolubydlící. V tu chvíli kobylka skočila. A to už jsme ji nemohly nechat, protože bychom se mohly probudit a u hlavy mít tu obrovskou bestii.
Na chvíli jsme ji ztratily z dohledu, ale za chvíli jsem ji opět objevila na protější stěně.
Bylo mi jasné, že připlácnout ji nestihnu, to by seskočila. Tak jsem na ni vzala repelent proti hmyzu, ale to docílilo jen to, že skočila těsně vedle postele. Aby neutekla, hodila jsem přes ní můj ručník a společnými silami jsme ji pořádně zadupaly (chudák). Aby jsme měly jistotu, že nevyskočí tak jsme vzaly papír a pořádně ji připleskly.
Ačkoliv to vypadá jednoduše, celá akce se neobešlo bez záchvatů strachu, shánění lektorů (neúspěšně) a různých výkřiků, když se pohybovala.

------------------------------


A aby ten článek nebyl moc dlouhý, tak tu mám poslední zážitek - plazení lesem o půlnoci.

Byla to součást noční hry. Cílem bylo dostat se na stanoviště, kde dostaneme balónek a ten pak donést na start. Mezitím po lese chodili lektoři, kteří měli takové ty pěnové trubky a když nás praštili, museli jsem se vrátit na start.
Zároveň s tím měli účastníci mladší 13 let ještě vlastní hru, přičemž chodili po stezce, která vedla skrz naše území. Navíc měli takový roztomilý látkový trpasličí čepičky, které ale fungovaly stejně jako ty trubky.
Nejlepší taktika bylo potichu a pomalu se přijít lesem. Byli jsme všichni ve dvoučlených týmech, ale nemuseli jsme být spolu, což povolovalo něco jako strategie.

Ze začátku jsem postupovala od stromu ke stromu společně s kamarádkou, se kterou jsme tvořili tým. Pak ale přišla lektorka a tak jsme se dohodly, že každá poběží mě jiným směrem, abychom měly větší šanci. Bohužel se vydala za mnou a těsně po tom, co mě praštila jsem zakopla o kořen. Udělala jsem pár kotrmelců dolů a přitom rukou zachytila o borůvky. Výsledek můžete vidět na videu na instagramu :D
Tak jsem se tedy vrátila na start, pořádně naštvaná a s rukou od smůly, jehličí a která zatraceně štípala. Pomalu jsem šplhala do kopce a krčila se ve stínech stromů, protože zrovna tuhle noc musel být jako naschvál úplněk.
Ke stanovišti mi zbývalo asi 20 metrů, když jsem došla ke stezce, přes kterou přecházeli menší. Musela jsem počkat, než přejdou. Bohužel týmy chodily rychle po sobě a já to nestihla. Mezitím jsem se doplazila až těsně k cestě a našla si úkryt mezi asi metrovými smrky a (mnou nenáviděným) borůvčím. Čekala jsem asi čtvrt hodiny. Jenže pak menší odešli na chatu a teď už jsme tam zůstali jen my a lektoři. Bohužel všichni šli přesně tam, kde jsem se ukrývala. Ne že by mě našli, ale nemohla jsem postupovat. Tak jsem jen seděla mezi malými stromky a pozorovala, jak asi metr ode mě prochází lektoři a baví se o tom, kolik lidí už praštili a podobně. Popravdě jsem chvílemi musela zadržovat smích. A kdyby věděli, že tam jsem...
Má jediná šance byla počkat, jestli se třeba nepřesunou jinam. Bohužel ne a já tam mohla jen sedět a dál se potichu dusit smíchy, protože chodili kolikrát jen několik centimetrů ode mě a nikdo si mě nevšiml.
Když potom ohlásili konec a já vylezla že svého úkrytu asi metr od nich, jejich překvapeně pohledy jsem viděla i ve slabém světle baterky :D


------------------------------

Samozřejmě že z tábora mám mnohem více zážitků, ale tyhle mi přišli takové asi nejzábavnější či nejzajímavější.

A ještě na závěr mám DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ.
Nově mě totiž najdete i na youtube. Budu tam dávat krátké vlogy z mého života, takže budete mít přehled o tom, co dělám a kdy bude další článek. Protože přece jen je pro mě jednoduší to říct než napsat, takže o mně budete vědět častěji :D
Mimochodem, tady je odkaz na první video:
https://youtu.be/UP05zzBcjYM
(Omlouvám se, nešel mi dát odkaz do textu)

Užijte si druhou půlku prázdnin!




6. X

Kde jsem?

9. července 2017 v 12:47 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj! Vím, že tento týden jsem na blogu moc aktivní nebyla a to i přes to, že to byl blog dne. Bohužel, tábor mě zaměstnal natolik, že jsem byla ráda, když jsem spala déle než 6 hodin. Za normálních okolností bych byla aktivnější, jenže při takovém nedostatku spánku jsem byla i já (a to potřebuji opravdu málo spánku) téměř mrtvá. Připravuji ale článek, kde vám popíšu mé nejlepší zážitky, jako například když jsem pozabíjela polovinu tábora, nebo když jsem se o půlnoci plazila lesem.
Dnes( asi za hodinu) odjíždím do Bulharska, kde by občas nějaký ten článek být mohl.
Také připravuji zcela nový formát článků a již brzy se dozvíte jaký :)
Jinak moc vám všem děkuji za moc milé komentáře a nové spřátelené blogy :)

Doufám, že si užíváte prázdniny a zatím ahoj :)

Blog dne?!

4. července 2017 v 9:07 | Tyrkysový Delfín |  Mé 'kouzelné' já
Dnes ráno jsem zapla internet a jako obvykle byl můj cíl jasný- blog. Jenže dneska na mě čekalo sakra velký překvapení. Můj blog je blogem dne! Jak je to možné, to fakt nechápu. Každopádně kdyby jste mě viděli, pravděpodobně byste zahlédli divné stvoření skákající radostí po posteli, stole, stropě a vlastně úplně všem, po čem se dá skákat :D Prozatím jsem si ještě nečetla komentáře, ale hned jak tento článek vydám, jdu si je přečíst!

Díky, díky, DÍKY! ♡♡♡

5. O

První minuty na táboře

2. července 2017 v 16:06 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Právě jsem přijela na tábor. No, po tom, co jsem málem zapomněla mobil v autě, jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí. No, zatraceně jsem se spletla. Skončila jsem na pokoji s lektorkou, je jí asi něco okolo 20 a já absolutně netuším, kdo s náma bude dál. Ne že by mi to vadilo - já osobně ji mám ráda, protože ji znám už z minulých let. No uvidíme, jestli si ona bude pamatovat mě.
Každopádně teď sedím v jídelně, píšu článek a kousek ode mě sedí holka, o které si nejsem jistá, jestli tu náhodou nebyla minulý rok a nebyla se mnou na pokoji. Hodlám to co nejdřív zjistit.
No nic, uvidíme jak to dopadne. Momentálně jsem mírně vystreslá, protože tu zatím není nikdo z těch, koho bych znala.

Možná se ozvu ještě dnes, ale pokud ne, tak přeji hezkou neděli :)

Kam dál