Život s králíkem | spring edition

Sobota v 9:50 | Tyrkysový Delfín
Ahooj!
Tak zase po dlouhé době s novým článkem, jeej! Dnes tedy na téma "Život s králíkem", konkrétně v jarní edici.


Možná si pamatujete, že jsem už jeden takový článek psala, jenže to bylo v zimě. Teď je to mnohem zajímavější.

Začnu asi tím, kde Ňulí tráví většinu svého času. Můžete hádat, kde. Pokud jste tipovali zahrada, tipovali jste správně. Opravdu tráví docela dost velkou část dne na naší zahradě. Teda teď už vlastně její zahradě. V době, kdy doma nikdo není zůstává v kleci, pro případ, že by začalo pršet, ale jakmile někdo dorazí domů, doslova "vypustí Krakena" (tímto způsobem vznikla jedna z jejích přezdívek..). Stačí otevřít dvířka klece, králík vyskočí a vyběhne na zahradu. Dřív jen pod dozorem, teď už ji nechávám, ať si běhá kde chce, protože je stejně mnohem děsivější a zlejší než všechno, co by ji na zahradě mohlo potkat (jakože nepotká, protože naší zahradě se vyhýbají i vrabci). To je ještě ale v pohodě. Horší je jí pak na noc dostat zpátky. Hlavním důvodem je to, že našla na naší malinké zahradě místa, o kterých jsem ani netušila, že tam jsou. Třeba že za hromadou dřeva je kousek místa jsem zjistila, až když se odtamtud začalo ozývat králičí vrčení. Objevit ji sice není úplně jednoduché, ale časem se u vás vyvine takový radar na králíky, protože její skrýše jsou většinou dost předvídatelné. Jednou za pár dní je ale mění, takže je stejně musím obejít všechny, abych ji našla.
No ale pravá "zábava" začíná, až když vím, kde je. Pak totiž přichází na řadu ji chytit.

No a jak už jsem zmiňovala dřív, Ňulí není úplně mírumilovná. Vlastně je docela dost zlá. Hlavně nevěřte nikomu, že králíci jsou milí, přátelští a mírumilovní - je to past! Mám od ní na rukách škrábance, modřiny a kousance, že si někteří lidé myslí, že chovám hada (když vás kousne předníma zubama, tak to tak fakt trochu vypadá xD). A teď si představte, že něco takového se ukryje dejme tomu ve škvíře mezi zdí a naskládáným dřevem a jediný způsob, jak to vytáhnout, je strčit tam ruce. Nejenže vás to pokouše a poškrábe. Ono to navíc ještě zdrhne! Odlov našeho králíka je práce minimálně pro dva lidi. Většinou to trvá tak čtvrt hodiny až hodinu, záleží na tom, jak moc špatnou náladu má.
Tím se dostávám ještě k jednomu tématu, a to jsou králičí emoce. Nevím, jak je to u ostatních králíků, ale Ňulí má jen dvě emoce - umí mít neutrální náladu, nebo být naštvaná. Má z něčeho strach? Vzteká se. Něco se jí nelíbí? Vzteká se. Má hlad? Vzteká se.
Takže když to shrnu, mám agresivního zahradního králíka, co kouše jako had. Věřte mi, že to nechcete!

Teď ještě jedno úplně jiné téma - koukali jste na Eurovizi? Já ne :D Ale pouštěla jsem si ty písničky později na youtube a musím říct, že "česká" se ní vůbec nelíbí xD U mě vede Finsko a Dánsko, ale tak trochu nerozumím, proč vyhrálo to, co vyhrálo - uznávám, že asi zpívat umí, ale ta písnička je prostě... jak to nazvat slušně... odpad? :D Jo, to by šlo.
Pro ty, co absolutně netuší, o čem mluvím, se omlouvám za minutu vašeho času, který jste tímhle ztratili XD

Během pár dnů vyjde určitě další článek, zkusím teď vydávat častěji ^^ Má aktivita je na bodě mrazu...
Lachtan!
 

Delfi vypráví | Jedna "úžasná" cesta autobusem

11. dubna 2018 v 14:17 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Po dlouhé době pro vás mám nový článek! Dnes jsem se rozhodla napsat něco jako storytime, což je formát, který já znám asi hlavně z youtube, ale vůbec se mi nelíbí ten název, takže ho vymyslím, až tenhle článek dopíšu :D

A teď už k samotné příhodě.
Jak možná víte z minulých článků, jsem z vesnice a jelikož chodím na osmiletý gympl, musím dojíždět do města asi patnáct kilometrů vzdáleného. Což znamená, že ve škole jsem naprosto závislá na autobusech, jinak se nedostanu domů. Některé dny, jako například úterý, máme osm hodin, což znamená, že končíme o čtvrt na čtyři. Bohužel, mně jede autobus až o čtvrt na pět. Nebo jsem si to aspoň do dneška myslela.
Po skončení poslední hodiny jsem nějak musela využít čas, než mi pojede autobus. Tak jsem šla s kamarádkou do města a když mi zbývalo asi deset minut, otočila jsem se a šla zpět směrem k zastávce. Moje autobusy jezdí ze dvou zastávek, které jsou od sebe vzdálené asi 200 metrů a dva přechody. Tenhle můj autobus měl jet z té vzdálenější. Zrovna jsem čekala na přechodu, když v tom kolem mě projel autobus s nápisem mé vesnice. V první chvíli jsem málem dostala infarkt, co tady ten autobus proboha dělá tak brzo a proč jede na jinou zastávku, než má. Následně jsem se rychle rozběhla na tu druhou zastávku a výkonem hodným jedničky z těláku (já měla dvojku, mimochodem xD) jsem stihla na poslední chvíli doběhnout. Až později jsem si uvědomila, že jsem tímhle autobusem už asi měsíc nejela (buď nám odpadaly hodiny a nebo mě mamka vyzvedla) a že se měly měnit zase jízdní řády, protože po předchozí změně bylo hodně nespokojených.

Ale abyste si nemysleli, že to bylo všechno.
Sedla jsem si na první dvě volná sedadla hned za řidičem, kde mě nemohl vidět kvůli stěně oddělující ho a sedadla. Ne, nebyl to můj záměr, fakt ne :D No a tak si v klidu projíždím instagram, když najednou vzhlédnu a jsem v úplně neznámé vesnici. Ten den jsem málem dostala svůj už druhý infarkt xD Podle mobilu jsme ale jeli jen asi dvacet minut a má cesta trvá nejméně čtyřicet, takže varianta, že bych svoji zastávku přejela nepřicházela v úvahu. Kdysi jsem v té vesnici, kterou jsme projížděli byla na výletě a tak jsem věděla, že od města, kam chodím do školy není daleko. Když ale autobus zahl do vesnice, kterou jsem neznala ani podle názvu a poslední člověk v autobusu vystoupil, fakt jsem se lekla. Navíc, aby toho nebylo málo, z čeho se znepokojovat, zhasla taková ta informační tabulka, kde se zobrazuje další zastávka. Co když teďka pojede zpátky do města na parkoviště? Co když tohle byla konečná a on kvůli tomu, že mě nemůže vidět v zrcátku, ani neví, že tam ještě jeden malý chudáček zůstal? Takové myšlenky mě provázely následujících deset minut, během nichž se autobus stihl otočit a vyrazit zpět. Pak naskočila obrazovka a když ukázala, že další zastávka je vesnice, kterou následuje moje zastávka, hodně se mi ulevilo.
No a samozřejmě jako správný blogger jsem během pěti minut, kdy jsem se trochu vzpamatovala, vytáhla mobil, otevřela poznámky a začala psát začátek tohoto článku, který jste četli před chvílí. A tyto řádky, které čtěte nyní, píšu druhý den, taktéž v autobuse. Vím, velice důležitá informace :'))

Doufám že se vám článek líbil a do komentářů mi prosím napište, jestli byste chtěli na mém blogu další "storytime".

Užívejte jaro!
Lachtan.

Moje domácí zoo

15. března 2018 v 21:07 | Tyrkysový Delfín
Ahoj! Vzpomínáte si na loňský článek (mám pocit že je z listopadu) o mém králíčkovi? Tak dnešní článek bude na něj tak částečně navazovat, ale bude tu i pár informací navíc! Jo kdyby vás to zajímalo, tak tenhle článek píšu v křesle, králík je tu tak nějak nacpaný vedle mě a pěkně hřeje, což je super, protože venku je -15 :D
(Áno, tenhle článek mám rozepsaný už dlouho, od doby velkých mrazů xD)



Tak abych tak nějak shrnula můj život s králíčkem.
Za těch pár měsíců, co ji mám, se mi z Ňulí podařilo vychovat docela mazlivého tvora, který když nic, tak minimálně nesyčí na každého, kdo přijde. To se sice občas stává i teď, ale už to není ani zdaleka tak často jako před třemi měsíci. Prsty mi hryže stále, drápe a chňápe pořád stejně.
Největší můj úspěch jakožto vychovatele králíka je ale bezpochyby to, že teď už se nechá nosit v náručí. Ne nijak dlouho, ale na přenos z klece na gauč a zpět to stačí.
Občas má takovou divnou náladu, kdy se mě snad úmyslně pokouší naštvat tím, že zaleze za šuplíky a počítač, odkud ji téměř nedokážu dostat ven. K tomu si beru na pomoc mou dávnou hračku - malinkej smeták, který Ňulí upřímně a z celého srdce nenávidí. Když se mi jí podaří dostat ven, dlouho na mě syčí a nakonec si uraženě zaleze do klece nebo někam, kam na ni nebudu moct.
Jediné štěstí je, že klec má obvykle v chodbě v přízemí a já spím v patře. Ptáte se, proč? No to je docela jednoduché. Náš malý roztomilý králíček se v noci mění ve zlou a nepřiměřeně své velikosti hlučnou mrchu. Škrábe po dně klece, lomcuje s mříží a stěhuje všechno, co jsem jí v kleci pracně nepřidrátkovala. Ach, to byly časy, když ještě miska měla své místo a napáječka zůstávala ve vzpřímené poloze!

Co je nového?
Nevím jestli jsem to někde zmiňovala, ale chováme rybičky. Jenže ty, co jsou v akváriu teď, jsou takový malý bestie, který má drahá sestra dotáhla pravděpodobně z rybníka, ale to je tajemství, které nejspíš zůstane navždy ukryto. Nějak se jim ale před týdnem podařilo své hejno o přibližně 20 jedincích zredukovat na 8, bez zjevné příčiny. Fakt nevím čím to, teplota vody byla v pohodě (už se mi jednou rybky tak trochu uvařily, tak na to dávám bacha). Nu, ale tak rybičky nám stále žijí, takže bych to brala jako úspěch!

Nová sviňucha!
Áno Áno, máme další zvířátko. Křečka. Teda konkrétně sestra má další zvířátko. Přitáhla ji od kamarádky, protože by ji prý jinak předhodili hadovi a tak máme zase nový přírůstek. Tak nějak jsem se s ní sžila, ale králíčka mám stejně nejradši :D Ale já k ní (jsem zapomněla zmínit - jmenuje se Sušenka) ani moc přístup nemám, protože je pod trvalým dozorem mé drahé sestry.

A mimochodem, zrovna mám jarní prázdniny. Ano, až teď! Jsme asi poslední :D To by nejspíš ani tak nevadilo, kdybych ovšem nebyla nemocná. Jop, prostě si to umím naplánovat! Na druhou stranu, má to i svá pozitiva. Zůstala jsem doma už v pátek a celý víkend se válela, protože nic víc jsem nezvládala. Jediné co, tak v neděli jsem na chvíli vylezla na zahradu, protože na slunku bylo dvacet stupňů a to je víc, než kolik je u nás v obýváku xD Králíka jsem vzala s sebou (poprvé) a docela se jí venku líbilo, tak se tam zas až se znova oteplí vydáme. No a od neděle jsem u babičky a dědy, kde je to super! Ach, špagety, jak já vás miluju! Zítra se vracím domů a o víkendu toho ještě asi moc dělat nebudu, protože mi mamka pomalu ani nedovolí po nemoci vystrčit čumák z domu :D

A co vy? Máte nějaké zvířátka?
A co jste dělali o jarních prázdninách? (Pokud jste nějaké měli :D)

Užijte si nadcházející víkend!
Lachtan!
 


Souhrn některých tvorů na sjezdovkách

20. února 2018 v 20:06 | Tyrkysový Delfín
Zdravím, dnes tu mám již slibovaný článek o některých typech lidí vyskytujících se na sjezdovkách! Veškeré informace v tomto článku jsou psány z mé vlastní zkušenosti a je možné, že je budete vidět trochu jinak (nebo naopak bude souhlasit s každým mým slovem, těžko říct). A zdaleka jsem neuvedla všechny typy, spíš jsem zmínila ty, které potkávám a které mě štvou nejčastěji :D

Zákeřná malá bestie
Věk těchto tvorů se obvykle pohybuje od 2 do 8 let. Často ale vůbec nevíte, kvůli čemu že jste to spadli či museli velice nenadále zastavit, nanejvýš jste tak viděli barevnou šmouhu, která kolem vás projela přinejmenším rychlostí zvuku. Objet pomalejší zástupce tohoto druhu je prakticky nemožné a vyhnout se jim zrovna tak.

Profesionální zákeřná bestie
U tohoto druhu si musíte zvyknout, že prostě nezastavuje. Jezdí si rychle, často někde na okraji sjezdovky, ale pokud se mu připletete do cesty, nezbývá vám nic jiného, než uhnout. Jediné pozitivum je, že alespoň umí jezdit a nepadá.

"Sjezdovka je postel!"
Většina zástupců tohoto druhu jsou snowboardisté, ale ani zdaleka to není pravidlem. Obvykle si za své místo k odpočinku vyberou nejméně vhodné místo, pokud možno uprostřed sjezdovky a v úplně nejlepším případě tak, aby překáželi co nejvíce lidem. Mezi oblíbené činnosti tohoto druhu patří lezení, focení selfieček a v některých případech také svačení či pití čehokoliv.

Vláááček!
Do této skupiny patří převážně začínající lyžaři, kteří jezdí s instruktory. Vyznačují se tím, že instruktor jede několik metrů před (většinou) dítětem, nejlépe pozadu, aby mohl sejmout co nejvíce lidí a dítě se mezitím snaží nespadnout. V případě užších sjezdovek je téměř nemožné je předjet.

Předbíhač
Hlavně aby nemusel čekat o půl minuty déle na vlek! Nedělá mu problém protlačit se skrz dav lidí čekající na lanovku a slovo tolerance mu nic neříká.

Samouk
Poměrně nenápadný a nekonfliktní druh, obvykle absolutní začátečník, tudíž jezdí pomaličku a tráví více času na zemi než na nohou. Není těžké se mu vyhnout a až na to, že občas poněkud neočekávaně zatočí nebo spadne (nebo oboje), je naprosto bezproblémový.

Až moc sebejistý blboun
Tento druh často přeceňuje své schopnosti. Obvykle nabere příliš vysokou rychlost, něco nezvládne a skončí na zemi. To, že zkouší přejet skokanský můstek nebo se pokouší o nějaké triky určitě není výjimkou, většinou ale jejich pokusy končí neúspěšně.

Little experiment | About my holidays

7. února 2018 v 19:43 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Hi everyone! Today I have some really special post for you. This post will be only in english! It's just a little experiment, and maybe I'll do some mistakes, so please if you find some mistakes, write it to comment, thanks! ^^ Please, don't judge me, I know my english is... I think "bad" is still too good word. I'm only thirteen years old and I'm still learning.
I got this idea when I was reading Wex's post - she want to practice her english. So be sure to check her blog!
This post will be about my "half-year holidays" (it's my own translate and I know it's quite weird xD)
Last year i wrote i visited dentist at these holidays. And this year I visited him again... I was really scared, but finally it was ok. After that I went on something like [tábor] (i don't know how to say it in english xD Maybe "camp", but this is a bit different). It was so amazing! At friday we were in Aquapark and it was really funny. At saturday we went on a trip - finally we found the secret house in the forest which we couldn't find in summer (i wrote about it few months ago). We eat some [špekáčky] (I think this word doesn't exist in english :D).
At sunday we went on another trip to forest.
I was really happy, because I met some of my friends and I really enjoyed it <3
I know this wasn't very long post, but my english skills don't allow me to write longer text.
Do you like this experiment? Should I'll write some simillar in future? And do you understand me? :D
Bye for now end enjoy the week!
Sea lion!

Taková směs úplně všeho

23. ledna 2018 v 22:33 | Tyrkysový Delfín |  Příběhy z mého podivného života
Ahoj! Po docela dlouhé době tu jsem opět s článkem, tentokrát s velice nápaditým názvem a ještě úžasnějším obsahem! Chtěla bych vám popsat pár mých zážitků a událostí, které se mi v posledních dnech staly.

První tématem je škola.
Nevím jak vy, ale já mám za sebou dva nejvíce stresující týdny v celém školním roce. Už toho mám fakt plné zuby - nedělám nic jiného, než že se učím a stresuji se, co zase neumím nebo na co jsem zapomněla. To je taky důvod, proč jsem tu týden vůbec nebyla. No ještě s tím sice mělo co dělat to, že se mi absolutně nechtělo, neměla jsem inspiraci a psychicky jsem byla naprosto vyčerpaná. Ale to je detail, o kterém nikdo nemusí moc vědět. Že ne?

Počasí, to jest další téma mého podivného a nesouvislého vyprávění.
Docela mi už leze krkem, jak vždycky nasněží, během dne to částečně roztaje, přes noc zmrzne, ráno jsou chodníky chvíli naprosté kluziště a pak ta břečka zase roztaje. Ne že by mi vadilo, že je sníh, ale mohlo by trošku mrznout :D
Ale tahle má nenávist k tomuto ohavnému počasí není jen tak - stala jsem se totiž jeho obětí. Ta břečka se totiž ráda drží na botech. Hlavně když si je někdo před vstupem do autobusu zapomene oklepat. A to se to pak pěkně všechno nanosí hlavně na schůdky, kterými se nastupuje a vystupuje. No a hádejte kdo byl nejšikovnější, nestihl se včas chytit a uklouzl? Ano, Delfi! Yeeey! Takže mám na noze krásnou modřinu tvaru hrany schůdku.
Na druhou stranu se teď na chladnějších místech udrží sníh a to pro mě znamená, že můžu jezdit lyžovat. S potěšením můžu konstatovat, že jsem letos ani jednou nespadla a to už jsem byla na lyžích třikrát.

Poněkud zvláštní téma na to, že je leden - letní prázdniny!
Ty už mám téměř celé naplánované, přičemž nejlepší částí bude nejspíš týdenní dovolená v Řecku na ostrově Zakynthos. A stejně jako loni jedu i letos na pár táborů a na týden stanovat, tentokrát do kempu poblíž Českého Ráje. Ale o tom, stejně jako loni napíšu samostatný článek.

A když už jsme u těch plánovaných článků, těch tu taky pár mám. Jeden z nich bude určitě poslední díl projektu bestie. Další bude článek o mém soužití s králíkem, protože od minulého článku, ve kterém jsem ho zmiňovala, se mi podařilo z ní vychovat i docela mazlivé stvoření. Docela. Ale o tom až v již zmíněném článku. A poslední plánovaný článek, který paradoxně vyjde asi nejdříve jsou typy lidí, které potkávám na sjezdovce, převážně z mých zkušeností.

Pro dnešní článek by to bylo asi všechno, snad se mi další podaří vydat dřív. A ještě bych malém zapomněla - ještě jsem nepřivítala nové affs! Jsem moc ráda, že tu jste se mnou a že mě podporujete v těchhle mých kravinách <3

Mějte se hezky
Lachtan!

Můj typický den

14. ledna 2018 v 7:00 | Tyrkysový delfín |  Mé 'kouzelné' já
Ahoj!
Tenhle článek plánuju už dlouho, ale píšu ho až teď (Jen tak mimochodem, tuhle větu jsem psala před rokem, měla jsem ji v rozepsaných článcích). Dnes vám tedy popíšu můj typický den.



Wanna be affiliates? | 2018

3. ledna 2018 v 19:29 | Tyrkysový Delfín
Ahoj! Rozhodla jsem se trochu aktualizovat info ohledně affs a trochu přizpůsobit pravidla, které jsem zkusila zjednodušit. A pokud tu jste noví, líbí se vám tu a chcete se stát affs, tak jste na velice správném místě. A možná dostanete sušenky.
Jinak všimla jsem si, že některé mé affs už s blogováním skončily, takže, ty které mi to napsaly ze seznamu odstraním.


Blogový rok

31. prosince 2017 v 23:59 | Tyrkysový Delfín
Ahoj! Jak jsem slibovala, mám tu pro vás shrnutí roku 2017 na mém blogu. Takže si projdu starší články, trošku to popíšu a okomentuju a uvidím, co z toho vznikne :D

 

Přepínám na offline | Adventní speciál

24. prosince 2017 v 17:16 | Tyrkysový Delfín |  Speciály
Ahoj! Slavnostně oznamuji, že tohle je poslední článek z adventního speciálu. Jsem na sebe relativně hrdá, protože jsem vynechala celkem 2 a to je mnohem lepší, než jsem čekala. Každopádně tenhle článek bude trochu jiný.
Všimla jsem si, že lidé o Vánocích tráví mnohem více času na internetu než s rodinou a přáteli. Bohužel jsem si všimla, že nejsem výjimkou.
Proto jsem se odhodlala k jedné věci, a to k tomu, že celé svátky (až do 26.) vypnu wifi a nepolezu na Facebook, Instagram a pokud možno se vyhnu i blogu. Prostě strávím svátky offline a po vánocích vám řeknu, jaké to bylo a jestli se tak dá přežít. Nechci tenhle článek moc dlouho protahovat, protože si chci vánoční atmosféru užít na maximum a tak vám jen přeji hezký Štědrý den a pěkně svátky!
A pokud chcete, můžete do offline svátků jít se mnou, bylo by to super a já bych byla moc šťastná :)
Zatím ahoj!

Kam dál